Na Létajícím koberci

Regenerace, 6/2000

Petra Piňose znám dlouho. Před lety mě v žižkovském Atriu udivil svou bleskovou a správnou diagnózou mých tehdejšíchch potíží. Přidal k tomu i větičku o symbolické rovině a původu problému, která mi dost dlouho ležela v hlavě. Tehdy jsem si také koupila jednu z prvních Petrových relaxačních kazet a poslouchala ji, kdykoli jsem nemohla usnout.

Od té doby uteklo mnoho času a Petr Piňos nezahálel. Stále se zabýval léčitelstvím, ale hudbě se začal věnovat intenzívně. Vytvořil řadu kazet relaxační hudby a stál u vzniku živé kapely - pozoruhodné hudební formace s pohádkovým názvem Létající koberec. Na koncertě Létajícího koberce můžete poslouchat nebo se nechat strhnout rytmem a tančit a tančit, dokud se duše neočistí. A o přestávkách se možná můžete Petra na něco zeptat. Já jsem se taky ptala - a tak vznikl tento rohovor.

ZAČÁTKY

Před jménem máš titul Ing. Jak se slučuje vysokoškolské technické vzdělání s intuicí léčitele a tvořivostí hudebníka?

"Myslím, že dobře. Je pravda, že jsem byl sice vždycky zaměřen spíš humanitně, ale vystudoval jsem informatiku na Stavební fakultě ČVUT. Studium na vysoké škole jsem vnímal jako období spousty možností a relativní svobody. Fakulta mi dala systematickou a celistvou informaci o technice a to doplnilo mé zmíněné humanitní zaměření. Člověk se tak stane komplexnější bytostí. Technické vzdělání se hodí k lecčemu, i teď ho využívám - pracuju s počítačem, který má obrovské možnosti v technologii zvuku. Při práci na nových skladbách tak nepotřebuji mixážní pult, protože dobrý počítač a mikrofon nahradí vybavení studia. K hudbě jsem měl vztah vždycky, deset let jsem hrál na kytaru, ale nechtěl jsem jít na konzervatoř, připadalo mi stereotypní věnovat se hudbě hned po škole a pak celý další život. Lákalo mě vyzkoušet víc věcí. V posledním ročníku na fakultě jsem se seznámil s lidmi, kteří se zabývali léčitelstvím - jeden za spolužáků se kdesi sešel s Brazilcem a ten mu vyprávěl o mimořádných schopnostech některých lidí. Tvrdil, že Češi, Rusové a Brazilci mají v tomto směru výrazné nadání. Pak jsem se dozvěděl o jednom studentovi ze Strahova, který byl schopen udělat diagnózu podle fotografie. Zaujalo mě to a rozhodl jsem se za ním zajít. On opravdu něco podle fotografie poznal, ale také mi řekl, že bych to samé mohl poznat i já. Zkoušeli jsme moje schopnosti pomocí virgule - pružiny vyrobené z rolety - a opravdu se mi dařilo třeba najít v lese podzemní vodu a přesně určit, jak je hluboko a podobně. Rozvíjel jsem svou citlivost, a když jsem chtěl někomu určit diagnózu, vyčistil jsem si hlavu, vyvolal si v mysli představu temného plátna a čekal, až se mi objeví určitý orgán jako pojem. Sice mi to fungovalo dobře, ale po čase mi začalo vadit, že se zabývám nemocí a ne zdravím. Chodil jsem na přednášky pana Zezulky, učil jsem se u Milana Calábka. S Milanem jsem také působil v rehabilitačním středisku v Praze 4. Spolupracoval jsem s lékařkou, kterou léčitelství zajímalo; byla to dobrá spolupráce."

ÚČINKY RELAXACE

"Zkušenosti s klienty a pacienty ukázaly, jak důležitá při léčení je relaxace. Většina lidí je v neustálém psychickém napětí a to se odráží v těle, napjaté svaly znemožňují správné fungování vnitřních orgánů. Staré národy dobře věděly, jak je který orgán napadán napětím - jakým způsobem a na kterém místě těla se na fyzické rovině projeví psychické napětí. Například lidé s traumaty z dětství mají velmi často napětí v určitých částech těla a klasická masáž to neodstraní. Dokud se nenaučí relaxovat, napětí se nezbaví. Stupeň uvolnění lze určit podle frekvence mozkových vln - čím je nižší, tím více jsme v klidu. Vyšší frekvence znamená stres. Zeměkoule kmitá na frekvenci 7,83 Hz (tzv. Schumannova rezonance) a to, co se jí přibližuje, je pro člověka přirozené. V tomto stavu se spouštějí samoléčebné procesy těla, tato frekvence mozkových vln byla výzkumem zjištěna také u léčitelů v momentě léčení. Hluboké uvolnění je tedy léčivé a v kombinaci s bylinami může podstatně zmírnit duševní napětí. Cítil jsem, že k léčbě je třeba určitý typ hudby, ale to, co bylo k dispozici, neodpovídalo požadavkům a potřebám, například z hlediska délky skladby, změn rytmu atd. To byl jeden z podnětů, proč jsem se začal zabývat myšlenkou, že bych se o relaxační hudbu mohl pokusit sám. Také mi došlo, že v léčitelské praxi za den zvládnu jen omezený počet lidí a víc prostě ne. Udělám-li dobrou nahrávku, bude k dispozici mnohem většímu počtu lidí a může jim prospět. Tak jsem se do toho pustil."

JAK VZNIKÁ HUDBA?

S tvými kazetami se občas setkávám na pultech obchodů. Kolik jich až dosud vzniklo a jak vůbec vzniká relaxační hudba?

"Zatím jsme vyvinuli deset kazet navozujících různé stavy - od jemnějších k hlubším hladinám. Kazety, které prodávají v Mandale, mají takzvaný Alfa-synchro-systém - určitá zvuková vibrace dokáže ovlivnit vědomí tak, že mozek zpomalí své vlny; tato jemná vibrace, citlivě zakomponovaná do hudby, napomáhá hluboké relaxaci. Do některých jsem se snažil zakomponovat přírodní zvuky navozující pocit pohody a klidu. Účinek relaxačních kazet je hluboký, hodně je poslouchají lidé trpící nespavostí, bolestmi a podobně.
Skladby působí také na čakry, což jsou základní energetická centra v těle, je jich sedm a každá má vlastní specifickou vibraci. Tyto vibrace můžeme vědomě ovlivňovat prostřednictvím barev, vůní, dechu, manter, zvuků - určitá vibrace odpovídá určité tónině a ta má základní naladění. Frekvence vibrace hudby a vibrace čakry se přiblíží. Je ovšem zapotřebí, aby se »přijímač«, tedy člověk, který hudbu poslouchá, také patřičně naladil. Každý si volí individuální tempo, někdo si při poslechu zpívá, jiný to poslouchá jen jako hudbu... Součástí nahrávky je i návod. Samozřejmě mě hodně zajímaly ohlasy, citliví lidé mi psali, že v nich poslech kazet vyvolával stavy, při nichž jakoby přestali cítit své tělo. Já sám jsem opakovaně díky kazetám zažil stavy hlubokého klidu a uvolnění, ale nedovedu přesné odhadnout, nakolik lidé využiji relaxační potenciál skladeb. Pokud si totiž někdo pustí takovou hudbu třeba na ulici a neuvolní se k tomu, ochudí se o relaxaci a navíc se mu celá kazeta zdá nudná a stereotypní.
Rád kombinuju akustické zvuky se syntezátorem, využívám samplování - do počítače nahraju vzorky akustických nástrojů a můžu s nimi nakládat podle potřeby, což umožňuje různé experimenty. Syntezátor lze použít různě a pokud ho budou používat dva lidé, nikdy ho nepoužijí stejně - v tomto smyslu hraje lidský faktor svoji důležitou roli. Já nikdy nepoužívám syntezátor k tomu, abych nahradil člověka. Nedávno jsme dokončili kazetu Tóny čaje, vznikla s cílem vytvořit příjemnou atmosféru, protože mám rád čaj a pohodu s ním spojenou. Dělali jsme ji s kolegou prostřednictvím tzv. Orloje snivců, což je nástroj vytvořený ze zajímavě a hezky znějících kousků železa, které kolega sbíral asi 10 let.
Teď připravuju CD a kazetu Celestinské proroctví podle stejnojmenné knihy. Snažím se o postižení její atmosféry hudebními prostředky. Další plány se týkají přípravy CD Astral Voyager, to by mělo vyjadřovat pocity a zážitky lidí, kteří mají zkušenosti s astrálním cestováním. Tomuto hudebnímu projek- tu bych rád dal také podobu živého představení se zajímavou vizuální stránkou. Pomocí tónů a vizuálního vnímání je možno navodit stav totožný nebo velmi podobný stavu při hlubinných meditacích a relaxaci."

LÉTAJÍCÍ KOBEREC

Můžeš objasnit historii vzniku skupiny a její neobvyklý název?

"Kořeny má v době, kdy jsem procházel výcvikem holotropního dýchání u Stanislava Grofa. Výcvik jsem absolvoval, ale pak jsem prostě neměl čas jet na jeho konečnou fázi do USA. I tak ale považuju celé toto období za přínosné. Na vlastní kůži jsem si ověřil, jak dynamická hudba napomáhá vybít napětí, což také může léčit. Na počátku sezení byla vždycky použita velmi dynamická hudba, ve druhé polovině se zklidnila a končilo se klidnou meditační hudbou. Při výcviku se mi velmi zalíbily bubny, každý z terapeutů, kteří sem jezdili z Evropy i Ameriky. měl svůj osobitý styl, třeba zálibu v indiánských bubíncích...
Jednou jsem potkal kluka, jmenoval se Michal a taky se zajímal o bubny, pozval jsem ho na jedno sezení holotropního dýchání, aby tam zabubnoval. Jeho bubnování se mi líbilo, a protože jsem tehdy sám už taky bubnoval. řekli jsme si, že bychom si někdy mohli zkusit zahrát třeba někde v čajovně. To se stalo a pak jsme občas hrávali v čajovně na Malé Straně, vždycky někdo přišel a hrál s námi a pomalu vznikal tým asi tak čtyř až pěti lidí. S někým se hrálo skvěle, s někým to prostě nebylo ono, i když sám třeba bubnoval výborně - šlo o společné cítění a naladění.
Létající koberec je volné společenství, někdo třeba s námi hraje rok a odejde, protože chce mít vlastní skupinu nebo má jiné plány. Možná někoho překvapí, že jsme nikdy nic nesecvičovali, neměli jsme žádnou techniku bubnování, ta postupem času vznikala sama. Za důležité považujeme prožitek, pocit, energii. Účelem je dostat se hluboko do tance. Na naše koncerty si lidi přijdou zatančit, zdánlivě to vypadá jako normální zábava. ale často se na konci cítí nabiti energií, zbaví se bolestí, protancují se do hloubky. Přírodní národy to používají terapeuticky, jejich hudba je vlastně technologií pro navození změněných stavů vědomí, používaných třeba při rituálech přechodu k dospělosti, k léčení nemocných apod. Je to docela jiný pohled na hudbu, než na jaký jsme zvyklí - my upřednostňujeme estetický aspekt. Dnešní lidé ve stále větším napětí budou takové techniky potřebovat. Návštěvníci našich koncertů ten potenciál cítí, po tanci je jim dobře už proto, že ve velké skupině lidí se při tanci energie násobí. Tak je možné vybít i svou agresivitu, pokud jí někdo cítí. My se snažíme spojit prastarý rytmus s moderní technologií, děláme hudební smyčky - čím déle totiž člověk tančí a poslouchá bubny, tím hlouběji se dostává. Při tanci dojde k psychickému uvolnění, podvědomí začne řídit pohyby těla, protože ví, která část těla uvolnění nejvíc potřebuje. Člověk sám sobě povolí uvolnění a to má velký terapeutický efekt. Rytmickou hudbu je třeba poslouchat celým tělem a ne pouze hlavou, jako jsme zvyklí my, Evropané. Afričané tvrdí, že bubny bez tance nemají smysl. Ostatně, jedno africké přísloví říká, že hlas bubnu volá duši do jejího domova."

KOUZLO LÉTÁNÍ

"Zaujal nás aspekt létání - znamenal pro nás svobodu, snění, zážitek. Na rytmech se můžeš vznášet jako na koberci - pohádkový koberec si letí, kam chce... Cítili jsme podobnost s naší hudbou, improvizovanou, neřízenou, vznikající podle pocitů,.. Lidé na koncertech cítí a pozitivně hodnotí, že jsou při vzniku autentického tvaru, že naše hudba není konzerva přinesená odněkud někam jinam."
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že dojem z koncertu Létajícího koberce je skutečně působivý. Ztemnělý sál, proměnlivě osvětlené jeviště, siluety bubeníků, kteří jsou do rytmu a tónů ponořeni naplno. Chvílemi mám pocit, že jsem přítomna rituálu. Zvuk vyplňuje prostor a vytváří strhující atmosféru. Pár lidí už tančí, ostatní se rytmicky pohupují a čekají, až je rytmus celé prostoupí a přinutí je přidat se k tanečníkům. Můžete ale i nehnutě poslouchat. Vzadu v sále si někdo zpívá. Tmavovlasý drobný kluk v divokém tanci nejspíš bojuje s vlastními běsy. Z pódia se valí proud energie. Všichni hudebníci působí jako naprosto sehraný tým. Kompaktní Létající koberec. Kdybych od Petra nevěděla, že všichni hrají podle momentální inspirace a podle nastavení na ostatní, nejspíš bych přemýšlela, kolik času musí tihle bubeníci věnovat společnému cvičení. Chvílemi sleduji dění na pódiu a nemůže mě nenapadnout otázka:

Jak je to se změněnými stavy vědomí u bubeníků? Necháte věci plynout, nebo se snažíte udržet si bdělé vědomí?

"Jde o to, spojit vnitřní vědomí s úplně normálním kontrolovaným vědomím - nejlepší je zažívat oba stavy najednou. Tento stav se nazývá rozšířené vědomí, protože vnímáme více než při normálním vědomí. Ve změněném stavu zahraju i to, co bych jinak nezahrál - ruce se uvolní, jemně vnímám rytmy... Je to individuální, každý je jinak zkušený, v danou chvíli jinak naladěný. Dopředu nic neplánujeme, řídíme se intuicí."

Jaký je původ vašich bubnů?

"Já hraju na buben vlastní výroby, jinak máme bonga, africký, arabský a indiánský buben. Tyto bubny je možné koupit i u nás. Vnímám to jako pěkný symbol - různé části světa se při společném bubnování spojují v jeden celek."

DISKOGRAFIE

"Létající koberec hraje asi od roku 1993. První CD bylo hodně pocitové, naše hráčská technika nebyla rozvinutá, ale když si ho pustím, pořád se mi líbí. Druhé CD je vlastně záznam z koncertů a teď připravujeme třetí CD, na němž se budeme snažit zachytit současný styl. Náš styl se dost rychle mění, každý z nových hráčů vnese vždy něco nového, protože všichni hráči mají svobodu."

Posloucháš svou relaxační hudbu?

"Spíš ne, hotovými věcmi se už příliš nezabývám, myslím už totiž většinou na věci, které budou. Pochopitelně mě ale zajímají prožitky a zkušenosti lidí, kteří moje kazety poslouchají. Jsem rád, když jim pomáhají zbavit se stresu, najít klid a uvolnění. Pak má moje práce smysl."
ptala se Zuzana PAULUSOVÁ